Kolonie Družstva Vlastní silou slaví 100 let
Zuzana Frantová – 1. září 2024
Rodinné domky a zahrádky. Takhle si představí Žižkov málokdo a přeci! Stačí se projít po Balkáně[1], kde leží hned dvě prvorepublikové kolonie – Domov a Vlastní silou – a jedna zahrádkářská osada – Balkán – a ocitnete se jak lusknutím prstů v jiném světě. Světě, který je se svým venkovským poklidem na hony vzdálen ruchu velkoměsta. Kolonii Vlastní silou, o které bude níže v textu řeč, vymezují ulice Hraniční[2], Na Balkáně, Pod Vrcholem a V Domově.
Karel Čapek[3] popsal před sto lety svoji cestu na tehdejší pražskou periferii takto: To musíte jet tramvají tak daleko, že už si řidič dál netroufá, a proto obrací… pak se pustíte rovnou po silnici… Pak se pustíte přes pole, přes bláto, přes rumisko a jste tam: v kolonii družstva Domov nebo Svépomoc nebo Vlastní silou nebo Lišky dobrou noc[4]. Kdybyste šli ještě dál, objevili byste… půdu, na kterou ještě nevkročila lidská noha, asi ze strachu, aby do něčeho nešlápla, a pak je konec světa… Dnes prostě dojedete tramvají do zastávky Chmelnice a vystoupáte šikmo vzhůru ulicí Šikmou a jste tu, V Domově a Na Vlastním[5].
Kolonie Vlastní silou, obecně prospěšného stavebního a bytového družstva pro stavbu rodinných domků zapsaného společenstva s ručením obmezeným v Žižkově vznikla v období velkého stavebního boomu po 1. světové válce. Výstavba byla zahájena v červnu roku 1922[6], na podzim 1923 se do domů stěhovali první obyvatelé. V roce 1924 pak proběhly kolaudace.
Kolonii tvoří více jak 80 rodinných jedno, dvoj, troj a čtyř domků a členové Družstva si vybírali z osmi typů a jejich podtypů. Autory návrhů jsou například Antonín Solnař, Josef Podzimek či bratři František a Václav Benešové. První dva zmiňovaní byli zakladateli rodinných podniků, které fungují v oboru dodnes. U vstupu do Kolonie od města tj. ulicí Hraniční najdeme atypické vily, jednu pro inženýra a druhou pro drážního inspektora ve výslužbě. Složení prvotního obyvatelstva bylo ale pestřejší. Členem tohoto Družstva se mohl stát každý, kdo složil zápisné ve výši 20 KČSL a podpisem stvrdil souhlas se stanovami. Své domy si tu nad městem vystavěli vedle výše zmíněných například cukrář, truhlář, kolář, rukavičkář, drážní zaměstnanci i bankovní úředníci, učitelé, prokuristé, majitelé továren i drobných živností. V mnoha domech dodnes žijí potomci prvních majitelů a na mnoha zvoncích se dočtete i jejich jména. Tak například potomky trojlístku čelných představitelů Kolonie, pánů Bubeníčka (předseda), Březiny (účetní) i Beránka (pokladní) byste tu stále našli. Asi že se jim tu žije dobře, nebo že si váží vynaloženého úsilí svých předků, protože začátky byly krušné, jak ostatně popisuje dále i Karel Čapek: Zatím však nemají nic než dezolátní staveniště v různém stavu rovnosti a pokročilosti, někteří tvrdí, že tam bude jednou i kanalizace, ale jisté to není. Musíte vidět takovou rozestavěnou kolonii, abyste pochopili šílenou kuráž bytových pionýrů… Stateční dobyvatelé, ztekli jste útokem výšiny kolem Prahy, nechali jste za sebou poslední stanice, ba i poslední zahradní hospodu, a zastavili jste se až v pustinách, za nimiž jsou končiny dosud neprozkoumané. Hic sunt leones. Zde jsou pardálové. Za deset dvacet let potáhnou se řádky nových domů od vaší kolonizační výspy až k Praze. …vy však jste byli první a razili jste cestu.
Čapek měl pravdu, dnes, po sto letech, stojí kolonie Vlastní silou uprostřed města a proluku v zástavbě aby jeden pohledal! Ale hospodu, hospodu tu jsme tu měli. Už ve 20. letech si otevřeli restauraci manželé Holíkovi a hned vedle byly potraviny paní Březinové. Kousek dál u Köllnerů se prodávala slavná Kulíkova káva a svou živnost v Kolonii provozoval třeba i švec František Fereš či truhlář Josef Dvořák.
Co se týče dojmu, ten Kolonie na Čapka žádný velký neudělala, protože o vzhledu domů v roce 1923 napsal: jsou to takové velké ponuré kostky. Viděla jsem fotky z průběhu prací a nemůžu se tedy na něj zlobit, staveniště kam oko dohlédlo a nikde ani strom, na kterém by pták letící za lepším sednul a zazpíval. Opravdu to tu mohlo být ponuré, kraj se mohl zdát nevyzpytatelný a podivný i zvláštní a končiny dojímavé. Čapek do Kolonie zavítal nejspíš ještě před nastěhováním prvních obyvatel a mohl tak mít pocit, že je tu jaksi smutno a radost maximálně tichá, ale Kolonie byla od svého prvopočátku plná dětí, které tu našly ráj na zemi. Byli jsme děti ulice, vzpomíná jedna z pamětnic a nemyslí tím nic zlého. Auta nebyla a nejezdila a tak jezdily děti, na všem možném v létě v zimě.
Petr Ryska, kromě Čapka patrně jediný, který o kolonii Vlastní silou kdy psal, ve svém čtvrtém díle cyklu Praha neznámá z roku 2019 píše: Jestli nás prohlídka… kolonie zajímá, tak se samozřejmě nadšení meze nekladou. Počítejme ale s tím, že v současnosti to bude spíš smutné pátrání, jak to tady kdysi mohlo krásně vypadat, než abychom se pokochali. Naráží na mnohé rekonstrukce a s nimi spojené přístavby a přestavby. Za 100 let jich není zrovna málo a chápu, že oko přespolního estéta může sem tam zaplakat. Já bych to tak černě rozhodně neviděla, a nejen, že jsem místní a mám to tady ráda právě takové, jaké si to tu už sto let tvoříme. Přesto bude nejlepší, když si k nám přijedete udělat názor vlastní.
—
Od roku 2022 se snažíme s pár sousedy zmapovat celou stoletou historii kolonie Vlastní silou. Scházíme se s rodáky a pamětníky, noříme se do minulosti i kufrů plných vzpomínek, pídíme se a zapisujeme a pod rukama se nám rodí kronika Kolonie. Máte-li prosím nějakou vzpomínku, která se k naší lokalitě váže, budeme vděční, pokud se o ni s námi podělíte: vlastnisilou100@gmail.com. Děkujeme.
[1] Balkán najdeme na táhlém kopci mezi Pražačkou a Třešňovkou – slovo Balkán pochází z turečtiny a znamená pohoří.
[2] Ulice tvořila hranici mezi stavebním úsilím dvou prvorepublikových stavebních Družstev – Domovem a Vlastní silou a do poloviny 40. let 20. století zde ležela i hranice mezi katastrem Vysočan a Žižkova. Družstvo Vlastní silou mělo sice v názvu Žižkov, ale domky vystavělo ve Vysočanech, Prahou 3 je lokalita od roku 1960.
[3] Všechny citace Karla Čapka pochází z článku Hraničáři a kolonisté, LN, 11/1923.
[4] Jinde v textu třeba také Pánbůh s námi.
[5] Názvy dvou místních ulic, které odkazují k názvům obou prvorepublikových družstev.
[6] V době zahájení výstavby už byla lokalita na rozhraní Vysočan a Žižkova součástí hlavního města, zákon o Velké Praze vstoupil v platnost 1. 1. 1922.